Rudolfinum

Dobrý den, milí bloggeři a mile bloggerky!

V sobotu i včera jsem navštívila pražské Rudolfinum. Majestátní budova na břehu Vltavy na dohled Hradu mi přinesla radost.

foto z oficiálních stránek Rudolfina

V sobotu jsme se vydali na výstavu Nervózní stromy výtvarníka Kryštofa Kintery. Myslela jsem si, že po letní výstavě Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně už mne koncept využití nejrůznějších materiálů nemůže překvapit. Chyba! Spojení majestátních sálů galerie a artefaktů z použitých elektronických součástek, polystyrenu a stavebních hmot, obrazů a skic za použití běžných spotřebních předmětů mne naprosto dostalo.

to jsou ty chvějící se stromy, až příště půjdu lesem, budu se bát

tenhle objekt se mi moc líbil, jakoby levitoval na těch kabelech

 

 

 

některé se opravdu točily....

Je to stá výstava v pořadí a tak díky sponzorům je vstup volný, což je příjemný bonus. Měla končit v listopadu ale je o měsíc prodloužená – do 27. prosince 2017 – a myslím, že se tam ještě podívám. Bohužel v pondělí je zavřeno, jinak jsem tam byla už včera znovu. (a s něčím lepším na focení, takhle jsou jen z mobilu).

Ale tentokrát v koncertním sále.

 

ílustrační foto Tino Kratochvíla  vypůjčené z internetu, já nepořídila žádné

 

Včerejší večer se ve velkém sálu odehrálo představení mimo čas a prostor. Vojta Dyk s B-Side Bandem a britským vokálním triem The Puppini sisters dojali publikum ještě před přestávkou tím, že během písničky Home přišly neočekávaně na podium děti muzikantů… a pak po přestávce další náloží energie, která vyústila v to, že Rudolfinum burácelo, tleskalo a tančilo ve stoje – Celebration! A pak konečné zklidnění s tolik uvěřitelnými slovy o obavách z vývoje okolo nás a tiše zpívanou modlitbou… V tu chvíli už bylo na Vojtových hlasivkách slyšet ty tři předchozí hodiny, ale pořád to byla úžasná energie i synergie v sále. Závidím Brňákům, že mohou dneska jít na takový koncert. Domů jsme se dostali v jednu a usnout s hlavou plnou dojmů taky hned nešlo

Opatrujte se, Vaše Eva, dnes děsně nevyspalá

Na stopě

policie Modrava, tak by se dalo nazvat naše šumavské zářijové výletování! Je to necelé dva měsíce, ale mně to připadá, že to bylo dávno...

Porušili jsme jedno naše pravidlo a vrátili se na stejné místo - ubytování v Klášterském mlýně v Rejštejně nám před třemi lety vyhovovalo a letos jsme dokonce bydleli v patrovém apartmánu.
Pro naše putování měl totiž Rejštejn velmi výhodnou pozici. Jen co by kamenem dohodil je Sušice, do které jsme se zakoukali.

Na vodním hradě Švihov se natáčely Tři oříšky pro Popelku. Měli jsme privátní prohlídku hradu, protože mimo sezonu už tolik lidí nejezdí a tak jsme sympatického studenta na praxi měli zcela pro sebe.

Na oběd jsme si zajeli do Myslovic nedaleko Klatov. Tip jsme získali z gastromapy Lukáše Hejlíka a maličké zajížďky jsme nelitovali. Nově zrekonstruovaný statek s úžasnou kuchyní.

Klatovy byly zklamáním, město uvnitř ucpané auty, slavná barokní lékárna olepená nesmyslnými plakáty. Na náměstí byly hlavně banky, nic co by putující nalákalo.

Na sušené mnichy jsme zvědavi nebyli a tak jsme brzy město opustili a jeli zpět do Sušice, která nás ráno tak oslovila.

Druhý den jsme si vyjeli nahoru, po trase Srní - Modrava - Kvilda. Šumavské vršky nám připomenuly jizerskohorské slatiny, byli jsme skoro  jako doma. Jen na Šumavě byly ty hotely daleko větší.

Jasně, měli jsme také další tip na restauraci - U všech kukaček. Tolik natahovacích hodin na jednom místě! Ale také výborná kuchyně. Byl to príma výlet... mám z něj ještě pár kávových tipů, ale ty si nechám pro vás na příště...

Opatrujte se, Vaše Eva