pondělí 30. dubna 2018

Průlet dubnem

Dobrý den, milé bloggerky i milí bloggeři! Dnes je posledního dubna, je neskutečné, jak to běží, zítra už tu máme máj! Je sice čarodějnic, ale my jsme pálili už včera, protože na dnešek je hlášený silný vítr a tak první letošní buřty, tradičně  upečené na vánočním stromečku, už jsme zvládli.... Vám, co se  dnes chyxtáte, přeji šťastný  let!



Největší radostí letošního neobvykle teplého dubna byla naše magnolie. Po strašně dlouhé době jsme si užili její květy, bez toho, abychom se báli, že  do rána omrzne


 A duben je každý rok měsícem narozeninových dortů, vždyť můj  muž i můj syn mají narozeniny jenom deset dní od sebe. A  teď se mezi ně ještě vtěsnala Tomíkova přítelkyně.
Pánové dostali piškotovou klasiku - na jedno vejce 4 dkg cukru,  4 dkg polohrubé mouky a jednu  lžíci horné vody. Našlehat žloutky s cukrem a  do  směsi zašlehat tu horkou vodu, pak přidat střídavě ušlehaný sníh z bílků a mouku, jen tak zlehka zabalit. Někdy část mouky nahradím třeba kokosem nebo ořechy.


kokosový s kávovým krémem



spodní patro ořechové, vrchní piškotové, krém  banánový a kakaový, jedlý papír s oblíbeným Ijáčkem, udělal mu radost

 

Dominika dostala Pavlovu, protože  ji má ráda. Tentokrát  jsem nedělala velká kola, ale jednorázové porcičky, které se dají dozdobovat průběžně a nezvlhnou


 

Užívejte dnešní večer i zítřejší volno, nelétejte příliš vysoko! .... a opatrujte se, Vaše Eva, užuž startující koště

sobota 14. dubna 2018

Miloš F.

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Možná čekáte na zpravodajství z pražského patchworkového svátku, ale já dneska nemůžu jinak.... Zprávy ze světa ráno nepřinesly nic dobrého, hlavní světovvou zprávou je noční spojenecké bombardování Sýrie a aby toho nebylo dost, na obrazovce proběhl titulek, že zemřel Miloš Forman.
Filmy Miloše Formana mne velmi ovlivnily. Vždycky je u nich o čem přemýšlet. Amadea jsem viděla tolikrát, že to už ani nespočítám. Poprvé v Alfě, tam jsem také poprvé zažila, že se po projekci tleskalo. Natáčecí štáb jsem dokonce potkala naživo na Hradčanském náměstí, jen jsem ještě nevěděla, že je  to ono. Pamatuju  si ta auta označená  černou  maskou... Na jaře 1987 , v den kdy do Prahy přiletěl "Gorbi" vyhrálo dopolední představení Amadea před nápadem odjet na letiště - a to už bylo co říci.
Ze všech filmů cítím kus češství, vlídný humor a moudro. Vždycky mne spolehlivě rozesměje přehlídka miss v Hoří, má  panenko! a hnedle rozbrečí scéna s dědou, kterého obracejí, aby  neviděl, jak mu hoří barák. Báječně vykreslená potvora, markýza Merteuil a její pošťuchování  s Valmontem. Děsí mne Velká Sestra a bojující Jack Nicolson v Přeletu přes kukaččí hnízdo. Brečím nejen u Vlasů... Je  mi  líto, že už se žádného dalšího příběhu nedočkáme. Miloš Forman odešel tam, kde na něj čekají Miroslav Ondříček, Zdeněk Mahler, Saul Saentz... Nikdo tu nejsme věčně, po Milošovi tady zůstalo spousta krásných  filmů a výborná česká stopa nejen v Hollywoodu. Můžeme být na něj pyšní.

Opatrujte se, Vaše Eva, dneska nostalgická s vlhkýma očima

neděle 8. dubna 2018

Povelikonoční

Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři! Velikonoční týden utekl jako voda, i to oficiální volno protažené ze tří dnů na čtyři se nějak smrsklo...
Všechno se to nějak sešlo dohromady a tak jsem spolu s doháněním šití výstavních kousků pro pražskou patchworkovou výstavu plánovala velikonoční oslavy i organizovala v práci roční účetní závěrku.
Velikonoce jsou za námi, výstava už pomalu taky a závěrka? Ta vypukla a budu v ní vězet po následující tři měsíce, než se dodělá.

Často čtu, že lidé nemají Velikonoce rádi. Dokud jsem je vnímala jen jako čas jarního úklidu a čas  potácivých či rozjásaných koledníků, tak jsem je neměla ráda. Snažím se vrátit k jejich kořenům. Připomínám si jednotlivé dny pašijového týdne. Dvoucédéčko Jesus Christ Superstar běželo skoro každý den (i vícekrát).

O Květné neděli jsme byli na sychrovském zámku na trzích. To už u nás patřívá k tradici. Stejně jako pečení jidášků na Škaredou středu  a špenátová polévka o Zeleném čtvrtku či půst na Velký pátek. Pekl se mazanec i mrkvový dort, nádivka (letos bez kopřiv - nenašli jsme po zahradě jedinou) i jehněčí. Obarvili jsme vejce. Užili se s návštěvami i s rodinou i s koledníky.  Pěkné to bylo.... A okna jsem nemyla, ještě je venku spousta prachu. A letos jsme neměli sladkého beránka, a taky to šlo.
pekli jsme jehněčí, naplnila jsem ho kozím sýrem a rukolou. a velikonoční nádivka tentokrát s petrželkou


Novinkou letošní Velikonoc byl plněný slaný věnec. Budeme ho jistě opakovat. Recept je tady  My jsme plnili sýrem, anglickou slaninou a baby špenátem. A vynechali česnek.


Opatrujte se, Vaše Eva ve velikonočních vzpomínkách

pátek 6. dubna 2018

Rok v zahradě

se jmenuje můj letošní soutěžní quilt na 12. Prague Patchwork meeting, jejíž brány se otevírají právě ve chvíli, kdy je publikován tento příspěvek.

Hezké páteční poledne milé bloggerky a milí bloggeři!
Letošní téma soutěže je Roční období. Povinností bylo ztvárnit alespoň dvě období na quiltu velikém 80-95 x 100-120 cm s desetiprocentní tolerancí. Technika libovolná od klasické po art quilt.

Nápad dlouho nepřicházel. Hlavou se mi honily zejména stromy rozdělené na půlky či čtvrtiny, pohledy krajinou.... zavrhovala jsem jednu představu za druhou... a pak.... jak už mnohokrát mne zachránila naše zahrada. A tak jsem vytahala ze svého látkového sysliště spoustu látek a rozdělila je do barevných kategorií jaro-léto-podzim-zima a ušila podklad.

Několikrát jsem ho přerovnala.

první pokus, bohužel rozmazaný a jiný nemám, ale přišlo mi to moc tvrdé, tak jsem ty bloky dala nakoso


A pak vystříhala z látek kytky, které mají vztah k těm obdobím - tulipán, slunečnice, růže... a ještě nějaké herbářovité kytky stáhla z internetu a přenesla na látku. A ušila záhon, který se v čase proměňuje.

Snad si neuříznu ostudu

Zdravím Vás všechny z výstavy , Vaše Eva v tuto chvíli na kurzu a pak už fotící o sto šest


čtvrtek 5. dubna 2018

Tvíd pro Art klub CZ

Vítejte u dalšího příspěvku, milé bloggerky a milí bloggeři.

V pátek začíná 12. ročník PPM a tak mám nejvyšší čas ukázat další quilt. Každoročně je pro galerii moderního patchworku Art Klub CZ vyhlašován povinný materiál  pro zhruba metrový kousek. A tak se postupně šilo z:
bavlněného úklidového hadru
látky barvené rzí
krajky
vlny
hedvábí
kůže či kožešiny
lnu
džínoviny
sametu
a letos došlo na tvíd.

Na půdě mi visí dva šedobílé kabáty s vzorem kohoutí stopy, ale nakonec jsem se vydala do sekáče na lov. Kabáty počkají na něco dalšího - mám zálusk z nich ušít kabely. Zážitek to byl zejména pro mého muže, který do takového obchodu (čti hrabárny) ještě nikdy nevstoupil. Ale ulovili jsme tři saka (škoda, že maličká ve velikosti 34) a jedny kalhoty. A mohla jsem se do toho pustit.
Dostala jsem loni k narozeninám sítotiskovou šablonu, která tiskne střihy a tak námět byl na světě. Ještě obarvit evolon, po loňských zkušenostech, kdy Bižuterní vzorník nakonec vyšel spíš lososový než jako zašlý papír, jsem barvila v pravém černém anglickém čaji.  Modelky jsou přeneseny na organzu pomocí transfer media.
nahoře je sekáčový úlovek, vpravo je první nástřel, vlevo jsou panenky už oblečené do tvídu.




Quilt se jmenuje Móda/Fashion, je o velikosti 85x85 cm a těch povinných 30% tvídu splňuje tak-tak.



Mějte se krásně, Vaše Eva (i s quilty k vidění na PPM)

středa 4. dubna 2018

Velký pátek



Dobrý den vespolek, pokračuju ve velikonočním seriálu ;-) Na Velký pátek jsme se dopoledne vypravili na jablonecké velikonoční trhy. Bylo překrásné počasí a tak jsme si je užili. Potkali známé, ochutnali a nakoupili nějaké dobroty.









Odpoledne jsme upekli mazanec a mrkvový dort. Na dort jsem letos koupila vajíčka od firmy Mixit, jsou to mandle v cukrovém kabátku, silně návykové.

 Recept na dort je tady (cukru dávám jenom asi polovinu a do krému jsem vmíchala marscapone)
http://www.apetitonline.cz/recepty/5773-carrot-cake-mrkvovy-dort.html 

Ještě jsem vybalila nějaké další dekorace. A po obědě to přišlo - první jarní kafe na zahradě! tak hurá jaro je tady!
Kuřátko jsme prinesli z trhu a bylo jako indián, sněženky mi delaji velkou radost...


Krásné jarni dny, Vase Eva

úterý 3. dubna 2018

Zelený čtvrtek - SKOL!!!

Hezký dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Velikonoční volno jsme na Zelený čtvrtek nezahájili nákupem potravin ani úklidem, jak by se dalo čekat. Jakmile jsem došila poslední steh na výstavním quiltu, rozhodla jsem se, že vyrazíme za kulturou!

Liberecká Oblastní galerie má každý čtvrtek otevřeno do 19 hodin a vstup je ve čtvtek volný. Abychom si rozuměli, nejsem vůbec sportovní fanda, nenarodila jsem se s lyžemi na nohou a už vůbec jsem nikdy nepomyslela na to, že bych jela Jizerskou padesátku. Ale když je o ní výstava, tak proč ji nevidět. A myslím, že je to výstava povedená - je pestrá - sochy, grafiky, fotografie, oleje, akvarely, linoryty... každý si vybere, co je jeho očím příjemné. Mám tu pár kousků






výstava končí 29. dubna, tak kdyby vás to zajímalo, ještě ji stihnete.

A když už jsme v galerii byli, prošli jsme ještě dvě instalace. Midasův dotek je multimediální výstava. Myslím, že mám schopnost abstrakce, že jsem docela kreativní, ale tahle instalace mi neřekla vůbec nic. Dlouhé klipy na různě pověšených, či na zemi položených monitorech, celková neuspořádanost. Nějak jsme si nesedli. Oficiální popis ze stránek galerie je zde:

Midas byl podle řeckých bájí král, jehož dotyk proměňoval vše ve zlato. Výstavu současného umění s názvem Midasův dotyk, připravil kurátor Viktor Čech a představí se na ní např. Natália Trejbalová (Itálie), Milan Mazúr, Zuzana Žabková (oba Slovensko), Andrea Mikysová nebo Ivana Pavlíčková (obě Česká republika).
                
Virtuální extenze našich těl jsou dnes nevyhnutelnou součástí naší každodenní reality. Ať již se jedná o interface mobilních telefonů, sociálních sítí či počítačových her. Performativita, se kterou se vztahujeme k reálnému prostoru věcí kolem nás, pronikla prostřednictvím vizuálních interface i na druhou stranu zrcadla, do světa, jenž byl dřív jen obrazovou reprezentací toho našeho. Kdysi byl obraz iluzí nebo autonomní formou, dnes je heterotopní zónou, která je pro nás zde i tam. Fetiše, jimiž se v konzumní kultuře staly její produkty, a libidózní hra s potěšením z fyzického kontaktu s nimi, se přenesly i do virtuálního prostoru. Naše tužby jsou nám stejně tak blízké i vždy se vzdalující. Tato estetická past dnes fascinuje i celou řadu umělců mladší generace, kteří se k ní často vyjadřují právě vizuální řečí, jež je s ní provázaná. Tento projekt představí výběr současné tvorby, která se zaměřuje právě na onu dvojznačnou roli dnešního lidského těla, kterou v této „hře“ zaujímá.  
... no nevím, možná jsem měla jít na komentovanou prohlídku. A v hlavní sále - tedy v úrovni bývalého bazénu a na ochozu je výstava o kolektivním bydlení - přišlo mi zajímavé se podívat, jak se už v třicátých letech minulého století projektovaly domy pro hromadné bydlení, jaká byla jejich vybavenost, jak byly přizpůsobené potřebám lidí. A jak to všechno skončilo paneláky bez příslušenství.


A protože byl Zelený čtvrtek, nesměly u nás chybět jidášky.


Tolik pro dnešek, Vaše Eva